TERO · TEPD · Martin Karásek
Teorie evolučního rozvoje osobnosti.
Jak se z toho, co člověk může být, stává to, co skutečně žije? TERO propojuje otázku smyslu s hodnotami, sebepřijetím a proměnou vnitřního uspořádání osobnosti.
Jejím předmětem není pouze rozvoj schopností. Zkoumá také to, jak člověk získává vlastní směr, vytváří vztah k sobě a dokáže své poznání převést do odpovědného jednání.
Předmět teorie
Potenciál není totéž co jeho uskutečnění.
Teorie evolučního rozvoje osobnosti je autorským rámcem Martina Karáska pro porozumění tomu, jak se osobnost formuje, proměňuje a integruje. Sleduje vztahy mezi potenciálem člověka, jeho sebepojetím, hodnotovou orientací a schopností podle těchto hodnot jednat.
Rozlišuje mezi tím, co člověk dokáže, a tím, jak se svými schopnostmi zachází. Talent, intenzita prožívání nebo komplexní myšlení zde nejsou konečným vysvětlením zralosti. Důležitý je také smysl, morální integrita, odvaha a vnitřní podmínky, které umožňují potenciál skutečně uskutečnit.
TERO nahlíží na člověka v biologických, psychických, sociálních a noetických souvislostech. Noetickou rovinou se zde rozumí oblast smyslu, hodnot, svědomí a přesahu osobního prospěchu.
Slovo evoluční v tomto rámci označuje také vývoj uvnitř jednoho života: proměnu způsobu, jak člověk rozumí sobě, uspořádává své hodnoty a utváří své jednání. Není to tvrzení, že osobnostní růst lze jednoduše zaměnit za biologickou evoluci.
Ústřední otázka TERO: Jak se člověk stává autorem vlastního života, aniž by přestal být součástí světa a vztahů?
Myšlenková návaznost
Od otázky smyslu k vnitřním podmínkám.
Výchozím bodem konceptu je spojení smyslu, hodnot a sebepřijetí. Otázka „Co dává životu smysl?“ se zde rozšiřuje o další: „Jaké vnitřní předpoklady člověk potřebuje, aby podle rozpoznaného smyslu dokázal žít?“
To je také místo, v němž TERO navazuje na Frankla a současně rozvíjí vlastní otázku. Vedle smyslu a odpovědnosti obrací pozornost k uspořádání osobnosti: k vlastní hodnotě, zacházení se sebou, uvědomování, regulaci a schopnosti převést záměr do života. Nejde o tvrzení, že tuto strukturu již obsahuje Franklova teorie.
Výchozí teoretická teze jde dále než k pouhé souvislosti: plné sebepřijetí chápe jako podmínku naplnění smyslu. Jde o předpoklad tohoto autorského rámce. Přesné vymezení „plného sebepřijetí“ a ověřování jeho vztahu ke smyslu představují samostatné metodické otázky.
Znát směr ještě neznamená umět podle něj žít.
Člověk může rozpoznávat důležité hodnoty a přesto se v rozhodování opírat především o strach, potřebu uznání nebo převzaté očekávání.
Změna někdy zasahuje samotný obraz sebe.
Nejde pouze o nový návyk. Otázkou se může stát dosavadní role, hierarchie hodnot nebo způsob, kterým člověk rozuměl svému životu.
Vnější úspěch není jediným měřítkem.
Vývojovou hodnotu zkušenosti je třeba posuzovat také podle toho, co proměnila v porozumění sobě, vnitřní integritě a dalším jednání.
Z těchto otázek vzniká potřeba společného rámce: sledovat nejen vlastnosti, ale také jejich vztahy, vývoj a praktické uplatnění. TERO představuje teoretickou rovinu této architektury; Matice 10S, PFIS a SOKRATEST mají vlastní, navazující úlohy.
Pojmový základ
Člověk jako potenciál, vztah a jednání.
Akčně-evoluční potenciál
Výchozí autorský pojem označuje možnost rozvíjet a uskutečňovat vlastní osobnost. V podkladech je spojen s možností stát se nejvyšší možnou úrovní sebe sama a s podmínkami, které takovou proměnu umožňují. Samotná přítomnost možností ještě není jejich naplněním.
Sebepřijetí
Není zde jen příjemným pocitem ze sebe. Tvoří širší soustavu vztahu k sobě a vnitřních opor, která se projevuje v zacházení s chybou, vlastní hodnotou, potřebami, hranicemi a možnostmi rozvoje.
Identita
Odpověď na otázku, kým člověk je a podle čeho žije. TERO se zajímá o přechod od převzatého obrazu sebe k vědoměji utvářenému životnímu směru.
Vnitřní integrace
Souvislost mezi prožíváním, porozuměním sobě, hodnotami a jednáním. Nejde pouze o to mít silnou jednotlivou vlastnost, ale o to, jak jednotlivé oblasti spolupracují.
Autenticita
Možnost jednat v kontaktu s vlastní zkušeností a hodnotami. V tomto pojetí neznamená bezprostředně následovat každý impulz ani odmítat všechny společenské role.
Sebetranscendence
Přesah osobního prospěchu: využití vlastního rozvoje v díle, péči, vztazích a příspěvku druhým. V TERO navazuje na seberealizaci, nikoli na pouhé získávání uznání.
Tyto pojmy tvoří výklad autorského rámce. Nejsou samy o sobě souborem diagnostických kategorií ani odvozením skóre SOKRATESTU.
Vývojový mechanismus
Od převzatého uspořádání k formativní integraci.
TERO pracuje s rozdílem mezi osobností utvářenou převážně přizpůsobením a osobností, která se podílí na vlastním formování. Proměna se týká nejen toho, co člověk dělá, ale také toho, z čeho jeho jednání vychází.
- 01 · VÝCHOZÍ USPOŘÁDÁNÍ
Primární integrace
Výchozí schéma popisuje uspořádání spojené s přizpůsobením normám a rolím. Člověk se orientuje především podle převzatých očekávání a způsobů fungování.
- 02 · ZPOCHYBNĚNÍ
Krize identity
Dosavadní role, hodnoty nebo smysl se stávají otázkou. Objevuje se rozpor mezi tím, jak člověk žije a jak sám sobě rozumí.
- 03 · ROZPAD DOSAVADNÍHO
Pozitivní dezintegrace
Dosavadní uspořádání ztrácí svou samozřejmost. Přehodnocování otevírá otázky vlastních hodnot, vnitřní vůle a svědomí. Pozitivní směr není automatickým důsledkem krize.
- 04 · PŘESTAVBA
Restrukturalizace
Člověk vědomě přetváří své porozumění sobě a nově uspořádává hodnoty i způsoby jednání. Rozumová, emoční a morální rovina se propojují v novém životním směru.
- 05 · NOVÉ USPOŘÁDÁNÍ
Sekundární integrace
Schéma směřuje k souladu se smyslem, hodnotami a svědomím. Nové uspořádání se promítá do jednání a do otázky, čím může člověk přispět druhým a dalším generacím.
Pojmy pozitivní restrukturalizace osobnosti a formativní integrace neboli sjednocení osobnosti vyjadřují v autorském rámci přestavbu a nové uspořádání. Navazují na práci s dezintegrací a integrací v podkladech, zejména na inspiraci Dąbrowského teorií. Nejsou tím automaticky totožné se všemi pojmy a závěry jeho původního systému.
Podklady rozlišují proměnu plynulou i otřesovou. Krize sama o sobě není důkazem růstu. Může otevírat možnost změny, ale může také vést ke stagnaci nebo rozpadu bez nové integrace. Důležitá je schopnost zkušenost zpracovat i podmínky a podpora, které má člověk k dispozici.
Posloupnost výše zachovává schéma proměny identity z pracovního výkladu TERO. Popisuje krizovou cestu přestavby; není totožná s Dąbrowského pěti úrovněmi L1–L5. Šest pilířů níže a šest perspektiv SOKRATESTU představují opět jiná členění.
Vývojová osa
Poznání. Přijetí. Láska. Smysl. Tvoření. Sdílení.
Vedle popisu přestavby osobnosti podklady vymezují šest základních pilířů osobnostního rozvoje. Vyjadřují cestu od porozumění sobě k uskutečnění smyslu a příspěvku druhým.
Poznání
Rozpoznávání vlastního prožívání, motivů, přesvědčení a opakujících se způsobů fungování. Výchozím pohybem je odvaha zkoumat sebe místo setrvávání u automatického výkladu.
Kdo jsem?
Přijetí
Uznání toho, co o sobě člověk poznává, včetně obtížných nebo rozporných stránek. Přijetí vytváří vztah ke skutečnosti, ze kterého se dá vycházet při další proměně.
Dokážu přijmout, co vidím?
Láska
Aktivní laskavost a péče o sebe i druhé. V tomto členění nejde pouze o romantický cit, ale o způsob vztahování, v němž se poznání a přijetí projevují v zacházení s člověkem.
Jak o sebe i o druhé pečuji?
Smysl
Hledání významu, poslání a směru. Člověk vztahuje své možnosti a rozhodnutí k něčemu, co považuje za hodnotné, nejen k okamžité odměně nebo očekávání okolí.
Jaký význam má můj život?
Tvoření
Uskutečňování poznaného směru. Hodnoty a záměry dostávají podobu konkrétní činnosti, díla, vztahů a služby. Vnitřní proměna se stává součástí reality.
Jak dávám svým činům tvar?
Sdílení
Přesah k druhým a k celku. Podklady tuto rovinu označují také jako sebetranscendenci: předávání a využití toho, čím se člověk stal, ve prospěch života přesahujícího jeho vlastní potřeby.
Jak to, co jsem, obohacuje druhé a svět?
Jde o šest pilířů výkladu osobnostního rozvoje v TERO, nikoli o šest osobnostních typů, věkovou tabulku ani šest škál SOKRATESTU. Tento přehled nepřevádí pilíře na diagnostické skóre.
Vnitřní podmínky
Nestačí chtít. Potřebujeme také rozumět a uskutečňovat.
Vůle se v podkladech vysvětluje prostřednictvím tří složek: motivace, kognice a regulace. Motivace poskytuje důvod a energii; kognice pomáhá rozumět cíli a zvolit postup; regulace umožňuje udržet směr navzdory překážkám.
Další, existenciálně zaměřená formulace rozšiřuje kognici o vědomí smyslu: nejde jen o to vědět, jak splnit úkol, ale také rozumět tomu, proč ho plním a co vyjadřuje o mém životě.
Sebepřijetí a sebeřízení jsou v této návaznosti vnitřními podmínkami jednání. Člověk se potřebuje orientovat ve vlastních motivech, zacházet s chybou, vracet se k záměru a přitom neztrácet kontakt s vlastní hodnotou.
Matice 10S — Sebevztah a sebeřízení rozpracovává deset souvisejících oblastí. TERO poskytuje širší vývojovou otázku; Matice 10S strukturuje oblasti, v nichž se vztah k sobě a sebeřízení projevují.
Co mě vede? Čemu rozumím? Co dokážu uvést do života?
Jde o pojmové rozlišení funkcí vůle, ne o matematický vzorec pro její měření. Souvislosti mezi oblastmi se nemají zaměňovat za prostý součet vlastností.
Vnější výsledek a vnitřní vývoj
Být sám sebou ve světě. Ne nutně proti němu.
Osobnost se vyvíjí ve vztazích a společenských podmínkách. TERO proto neklade jednoduché rovnítko mezi přizpůsobení a selhání. Otázkou je, zda člověk pouze opakuje převzatý vzorec, nebo rozumí tomu, proč se přizpůsobuje a kde leží jeho vlastní hranice.
V podkladech se objevuje směr adaptace → individualizace → integrace → projev. Vyjadřuje posun od převahy vnějších očekávání k vědomějšímu utváření vlastního života. Vnitřní směr se přitom potřebuje setkávat s realitou, odpovědností a ohledem na druhé.
Vnější úspěch
Výsledek může přinášet uznání, peníze nebo společenskou pozici. Tyto okolnosti však samy neodpovídají na otázku, zda člověk jednal v souladu se sebou a zda se jeho osobnost rozvinula.
Vnitřní vývoj
Význam zkušenosti se může projevit v přesnějším sebepoznání, pevnějším vztahu k sobě, změně hodnotových priorit nebo odpovědnějším jednání — i když vnější výsledek nebyl úspěšný.
Problém → otázka → naslouchání → poznání → čin → reflexe → nové uvědomění
Tento reflexivní cyklus zachycuje návaznost mezi zkušeností a dalším jednáním. Nepovažuje samotný vhled za završení proměny: význam poznání se ukazuje také v tom, co člověk udělá a jak následně porozumí výsledku.
Návaznosti a rozdíly
Vlastní otázka ve vztahu k psychologickým teoriím.
TERO propojuje vybrané teoretické inspirace ve vlastní syntéze. Navázat na autora však neznamená převzít celý jeho systém ani prokázat, že by s novým propojením souhlasil.
Viktor E. Frankl
Franklův přístup staví do centra smysl, svobodu zaujmout postoj a odpovědnost. Vlastní výklad osoby spojuje s celistvostí a sebepřesahem.[1]
Návaznost TERO: otázka, jak souvisí život podle smyslu s vnitřní strukturou sebepřijetí a sebeřízení. Toto propojení je autorským rozvinutím, nikoli Franklovou definicí Matice 10S.
Carl Gustav Jung
Jung při výkladu individuace rozlišuje vědomý obraz sebe od širšího celku psychiky a zabývá se vztahem vědomých a nevědomých obsahů.[2]
Návaznost TERO: zájem o proměnu identity a o integraci toho, co člověk dosud nedokázal zahrnout do svého porozumění sobě. TERO není přejmenováním analytické psychologie.
Howard Gardner
Teorie mnohočetných inteligencí rozšiřuje pohled na intelekt o různé oblasti schopností a jejich individuální konfiguraci.[3]
Návaznost TERO: rozlišení talentových možností od způsobu jejich životního uplatnění. Šíře schopností se v TERO propojuje s otázkou smyslu, hodnot a jednání.
Kazimierz Dąbrowski
Dąbrowského pozitivní dezintegrace je v podkladech důležitou inspirací pro výklad vnitřního konfliktu, přestavby a integrace osobnosti. Jeho původní práce představuje samostatnou teorii.[4]
Návaznost TERO: autorské pojmy pozitivní restrukturalizace a formativní integrace. Jejich vztah k sebepřijetí, vůli a uskutečnění potenciálu tvoří vlastní výkladovou rovinu TERO.
Pracovní východiska zahrnují také otázky identity a psychosociálního vývoje, true self a false self, jádrových přesvědčení, sociálního učení, konformity a kognitivních zkratek. Jejich propojení není tvrzením, že všechny tyto přístupy popisují stejný jev nebo mají totožné pojmy.
Teorie · struktura · praxe · nástroj
Jedna autorská architektura. Různé úlohy.
Martin Karásek je autorem Teorie evolučního rozvoje osobnosti, Matice 10S, Psycho-formativně integrativního systému PFIS a mapy osobnosti SOKRATEST.
Teorie evolučního rozvoje osobnosti představuje autorský rámec pro porozumění formování a proměnám osobnosti. Matice 10S vymezuje deset vzájemně souvisejících oblastí sebevztahu a sebeřízení. PFIS tyto principy propojuje do širšího integračního a rozvojového přístupu.
SOKRATEST je konkrétní diagnosticko-rozvojový nástroj vycházející z tohoto rámce. Prostřednictvím šesti perspektiv vytváří strukturovanou mapu osobnosti, která slouží jako podklad pro sebepoznání, osobní interpretaci a další rozvoj.
Autorská metodika vychází z vybraných psychologických poznatků a vlastní syntézy. Výsledky mapování je potřeba interpretovat v kontextu konkrétního člověka.
Rozsah a čtení teorie
Co tento výklad říká — a co z něj neodvozovat.
TERO je zde představena jako teoretický a interpretační rámec. Vymezuje otázky, pojmy a předpokládané vztahy. Historické teorie, autorské propojení a měření konkrétním nástrojem jsou různé úrovně, které je třeba rozlišovat.
Odborná inspirace sama nepotvrzuje všechny vazby navržené v nové syntéze. Stejně tak souvislý teoretický výklad není automaticky dokladem validity jednotlivých škál, univerzální posloupnosti vývoje nebo účinnosti konkrétní intervence. Tyto otázky vyžadují vlastní vymezení a doklady.
Při čtení výsledků SOKRATESTU je proto důležité odlišovat popis profilu od interpretačního vysvětlení. Metodologie SOKRATESTU vysvětluje vztah dotazníku, jeho perspektiv a osobního rozboru.
Je TERO totéž co PFIS?
Ne. TERO představuje teoretický rámec vývoje osobnosti. PFIS propojuje jeho principy s dalšími oblastmi do integračního a rozvojového přístupu. Matice 10S strukturuje sebevztah a sebeřízení; SOKRATEST vytváří konkrétní mapu osobnosti.
Je šest pilířů TERO totéž co šest perspektiv SOKRATESTU?
Ne. Poznání, přijetí, láska, smysl, tvoření a sdílení tvoří vývojové členění v TERO. TC, HPT, APD, DPM, IK 3D a 10S jsou perspektivy reportu SOKRATEST. Tyto dva přehledy se nemají zaměňovat.
Musí osobnostnímu rozvoji předcházet krize?
Podklady rozlišují plynulou i otřesovou proměnu. Krize může vyvolat přehodnocení dosavadního způsobu života, ale není sama o sobě zárukou pozitivního vývoje.
Znamená autenticita odmítání společnosti?
Ne. V tomto pojetí jde o schopnost rozumět vlastním motivům a hodnotám a jednat podle nich ve skutečných vztazích. Vědomé přizpůsobení a spolupráce se liší od automatického podřízení každému očekávání okolí.
Výchozí literatura
Zdroje k uvedeným inspiracím.
Následující odkazy slouží k rozlišení původních teorií od autorského výkladu TERO. Nejsou prezentovány jako studie ověřující TERO, PFIS nebo SOKRATEST.
- Viktor E. Frankl: Ten Theses about the Person. Doplňující přehled institutu: Logotherapy and Existential Analysis.
- C. G. Jung: The Meaning of Individuation. Zpřístupněný autorský text.
- Howard Gardner / MI Oasis: A Beginner’s Guide to the Theory of Multiple Intelligences. Autorské představení teorie.
- Kazimierz Dąbrowski: Personality-shaping Through Positive Disintegration. J. & A. Churchill, 1967. Bibliografický záznam knihy.
Od teoretického porozumění ke konkrétním souvislostem. Pokračujte k deseti oblastem sebevztahu a sebeřízení nebo k tomu, jak na teoretický rámec navazuje PFIS.
