Možná nezpracováváš svět špatně. Možná pouze zachytíš více podnětů, vytvoříš více souvislostí a tvoje vnitřní reakce mají větší intenzitu.
Hypersenzitivita není jedna vlastnost ani jednoduchá nálepka. Vzniká propojením toho, co zachytíš, jak silně se aktivuje tvoje nervová soustava, kolik významů vytvoříš a jak dokážeš vzniklou intenzitu regulovat.
Nejdřív rozlišíš citlivost, přetížení a obtížnou regulaci. Potom uvidíš, kdy se intenzita stává zátěží a kdy může být zdrojem vnímavosti, porozumění a rozvojového potenciálu.
PFIS rozlišuje pět procesů, které se mohou v osobnosti propojit v různém poměru a intenzitě.
Citlivost je vstup. Regulace rozhoduje o dopadu. Integrace z ní vytváří potenciál.
Hypersenzitivita neznamená pouze silnější emoce. Jde o širší způsob, jakým psychický a nervový systém přijímá podněty, aktivuje se, vytváří význam a nese jejich následný dopad.
Při hypersenzitivní konfiguraci systém zachytí více informací, zaznamená je dříve a v jemnějších odstínech, intenzivněji se jimi aktivuje a déle nese jejich psychický nebo tělesný dopad. Nejde o jednu vlastnost, ale o vztah několika procesů, které se mohou u každého člověka propojit jinak.
Hypersenzitivita není jen zesílené cítění. Je to zesílený příjem, aktivace, zpracování a významové propojování zkušenosti.
Některé systémy zaznamenají více detailů, změn, nálad, zvuků, vztahových signálů nebo tělesných pocitů.
Rozhoduje rychlost a síla emoční, tělesné nebo mentální reakce na zachycený podnět.
Jeden podnět může spustit množství asociací, otázek, scénářů, vzpomínek a systémových souvislostí.
Stejná situace může být vnímána jako drobný detail, vztahový signál, hodnotový rozpor nebo možné ohrožení.
Podstatné není pouze množství aktivace, ale také schopnost ji zklidnit, uspořádat a vědomě směrovat.
Stejná intenzita může vést k empatii, kreativitě a hlubokému myšlení, nebo k zahlcení a vyčerpání.
Z pohledu PFIS proto nestačí zjistit, zda jsme citliví. Potřebujeme porozumět tomu, co přesně zachycujeme, jak silně reagujeme a zda dokážeme výslednou intenzitu integrovat.
Citlivost není jediný proces. PFIS rozlišuje pět navzájem propojených vrstev, které určují, co zachytíme, jak široce a intenzivně se aktivujeme, co si uvědomíme, kolik významů vytvoříme a kolik energie následně uvolníme.
Excitabilita vyjadřuje, jak snadno, jak silně, jak dlouho a v jak širokém spektru se psychický a nervový systém aktivuje. Nejde pouze o rychlost reakce, ale také o rozmanitost oblastí, ve kterých se zvýšená vzrušivost projevuje.
Excitabilita = rychlost, intenzita, trvání a šíře aktivace.
Senzitivita vyjadřuje jemnost, šíři a hloubku přijímání podnětů z prostředí i vlastního vnitřního světa.
Senzitivita = rozlišení a hloubka příjmu.
Všímavost určuje, kolik zachycených podnětů, změn a vlastních reakcí se dostane do vědomého zpracování.
Všímavost = přístup zachycených podnětů do vědomí.
Komplexní myšlení určuje, kolik vztahů, významů, možností a důsledků dokážeme z jednoho podnětu vytvořit.
Komplexní myšlení = hloubka a šíře následného zpracování.
Drive vyjadřuje množství energie, které máme k dispozici pro reakci, výkon, tvorbu a změnu.
Drive = energie, která dává citlivosti motivaci a směr.
Někdo může zachytit velké množství jemných podnětů, ale nereagovat na ně prudce. Jiný systém může zachytit méně podnětů, ale každý z nich vyvolá mimořádně silnou, dlouhou nebo mnohovrstevnatou aktivaci. Právě kombinace citlivosti, vzrušivosti, všímavosti, komplexního myšlení a drajvu vytváří individuální hypersenzitivní profil.
Dva lidé mohou zachytit stejné množství podnětů a reagovat stejně intenzivně, přesto může být dopad zcela odlišný. Rozhoduje kapacita aktivaci regulovat, významově uspořádat a začlenit do osobnosti.
Hypersenzitivní konfigurace = senzitivita × excitabilita × všímavost × komplexní myšlení × Drive
Čím větší je rozdíl mezi množstvím přijímaných podnětů a schopností systému je průběžně regulovat, tím vyšší je riziko dlouhodobého zahlcení.
Při dostatečné stabilitě může stejná konfigurace podporovat hlubší porozumění, přesnější vnímání a mimořádnou schopnost tvořit hodnotu.
Problémem není množství toho, co vnímáme. Problém vzniká tehdy, když regulační a integrační kapacita nestačí intenzitě toho, co psychický systém přijímá, vytváří a dlouhodobě nese. Nikdo nás neučil pracovat s vnitřním prostředím, proto vznikl SOKRATEST, abychom tento deficit mohli dohnat a začít se v našem vnitřním světě orientovat s jistotou.
Dąbrowski v této básni oslovuje všechny, jejichž citlivost, vnitřní konflikty a schopnost vnímat rozpory světa bývají okolím označovány za slabost. Připomíná, že právě v této intenzitě může být ukrytý mimořádný vývojový a tvořivý potenciál.
Buďte vítáni, psychoneurotici!
Vy, kdo v necitlivosti světa vidíte citlivost,
v jistotách pak nejistotu.
Vy, kdo druhé často prožíváte
stejně intenzivně jako sebe.
Vy, kdo cítíte úzkost tohoto světa
a jeho bezednou omezenost
i jeho sebejistotu.
Pro vaši úzkost, kdy si přejete
smýt z rukou nečistotu tohoto světa.
Pro váš strach z uvěznění
ve světě plném omezení
a pro váš strach z absurdity existence.
Pro vaši taktnost, s jakou ostatním
neprozrazujete, co v nich vidíte.
Pro vaši bezradnost v zacházení
s praktickými věcmi
a praktičnost v zacházení s neznámými.
Pro váš sebepřesahující realismus,
zatímco ten běžný vám schází.
Pro vaši uzavřenost a strach
ze ztráty blízkých přátel.
Pro vaši kreativitu a nadšení.
Pro vaši neschopnost smířit se
s tím, „co je“, a přizpůsobení se
tomu, „co by mělo být“.
Protože v sobě nesete velké,
ale dosud nevyužité schopnosti.
Pro vaše opožděné uznání skutečné
hodnoty vaší velikosti,
která nikdy nebude doceněna
těmi, kdo přijdou po vás.
Protože je s vámi zacházeno,
místo abyste zacházeli vy s ostatními.
Pro to, co je ve vás jasnozřivé,
nevyřčené a nekonečné.
Za tu osamělost a podivnost
vašich cest.
Buďte zdrávi.
Citlivost dodává materiál. Excitabilita intenzitu. Komplexní myšlení význam. Integrace rozhoduje, v co se celý potenciál promění.
Dąbrowski v této básni oslovuje všechny, jejichž citlivost, vnitřní konflikty a schopnost vnímat rozpory světa bývají okolím označovány za slabost. Připomíná, že právě v této intenzitě může být ukrytý mimořádný vývojový a tvořivý potenciál.
Buďte vítáni, psychoneurotici!
Vy, kdo v necitlivosti světa vidíte citlivost,
v jistotách pak nejistotu.
Vy, kdo druhé často prožíváte
stejně intenzivně jako sebe.
Vy, kdo cítíte úzkost tohoto světa
a jeho bezednou omezenost
i jeho sebejistotu.
Pro vaši úzkost, kdy si přejete
smýt z rukou nečistotu tohoto světa.
Pro váš strach z uvěznění
ve světě plném omezení
a pro váš strach z absurdity existence.
Pro vaši taktnost, s jakou ostatním
neprozrazujete, co v nich vidíte.
Pro vaši bezradnost v zacházení
s praktickými věcmi
a praktičnost v zacházení s neznámými.
Pro váš sebepřesahující realismus,
zatímco ten běžný vám schází.
Pro vaši uzavřenost a strach
ze ztráty blízkých přátel.
Pro vaši kreativitu a nadšení.
Pro vaši neschopnost smířit se
s tím, „co je“, a přizpůsobení se
tomu, „co by mělo být“.
Protože v sobě nesete velké,
ale dosud nevyužité schopnosti.
Pro vaše opožděné uznání skutečné
hodnoty vaší velikosti,
která nikdy nebude doceněna
těmi, kdo přijdou po vás.
Protože je s vámi zacházeno,
místo abyste zacházeli vy s ostatními.
Pro to, co je ve vás jasnozřivé,
nevyřčené a nekonečné.
Za tu osamělost a podivnost
vašich cest.
Buďte zdrávi.
Citlivost dodává materiál. Excitabilita intenzitu. Komplexní myšlení význam. Integrace rozhoduje, v co se celý potenciál promění.
O dopadu hypersenzitivity nerozhoduje pouze množství podnětů nebo síla nervové aktivace. Rozhoduje také stav deseti systémů Já, které určují, jak vlastní citlivost chápeme, přijímáme, regulujeme, chráníme a převádíme do každodenního života.
Vysoká senzitivita nebo excitabilita samy o sobě neříkají, zda bude osobnost stabilní. Podstatné je, zda máme vytvořené vnitřní systémy, které nám umožní signály rozpoznat, důvěřovat vlastní zkušenosti, chránit hranice a obnovovat rovnováhu.
Zůstává naše hodnota stabilní, i když okolí považuje naši citlivost za přílišnou?
Oslabená sebehodnota mění citlivost v chronické sledování toho, zda jsme přijímáni, zda nepřekážíme a zda nejsou naše potřeby pro druhé příliš náročné.
Dokážeme respektovat limity svého systému bez studu a sebepotrestání?
Sebesoucit brání tomu, abychom k prvotnímu přetížení přidávali další vrstvu viny, tvrdosti a pocitu osobního selhání.
Dokážeme zůstat v kontaktu s vlastní zkušeností, aniž bychom ji okamžitě zpochybnili?
Sebevědomí neznamená považovat každý dojem za pravdu. Znamená uznat, že naše vnímání zaslouží pozornost, ověření a vědomé zpracování.
Věříme, že zvládneme silnou emoci, nastavíme hranici a po zahlcení obnovíme rovnováhu?
Sebedůvěra snižuje sekundární strach z vlastní intenzity. Díky ní nemusíme před každým silnějším prožitkem automaticky utíkat nebo jej potlačovat.
Dokážeme chránit své psychické a tělesné hranice, i když to okolí neocení?
Seberespekt převádí citlivost do jasných hranic, výběru vhodného prostředí, ochrany regenerace a odmítnutí nadměrné dostupnosti.
Rozpoznáme, co nás aktivovalo, co právě cítíme a kdy se blížíme přetížení?
Bez sebeuvědomování citlivost pouze prožíváme. Neumíme rozlišit vlastní reakci od vlivu okolí ani zachytit okamžik, kdy je potřeba změnit podmínky.
Dokážeme vytvořit prostor mezi podnětem, aktivací, významem a reakcí?
Sebekontrola neznamená necítit ani potlačit signál. Znamená zpomalit proces natolik, abychom mohli vědomě zvolit způsob reakce.
Dokážeme dlouhodobě dělat to, co psychický a nervový systém stabilizuje?
Patří sem spánek, pohyb, omezení informačního hluku, doba bez stimulace, uzavírání otevřených úkolů a vědomé plánování regenerace.
Dokážeme svou citlivost kultivovat a postupně rozvíjet stabilnější způsob fungování?
Sebevýchova propojuje porozumění s dlouhodobou změnou. Učí nás vytvářet nové návyky, hodnotová kritéria a vhodnější způsoby práce s intenzitou.
Dokážeme svou citlivost přetavit do tvorby, vztahů, služby nebo smysluplné práce?
Vrcholným cílem není pouze snížit přetížení. Jde o rozpoznání toho, co díky své citlivosti vidíme a jakou hodnotu díky ní dokážeme vytvářet.
Matice 10S umožňuje odhalit, zda je vysoká senzitivita a excitabilita podepřena dostatečnou sebehodnotou, sebeuvědomováním, sebekontrolou a seberespektem. Právě asymetrie mezi intenzitou a stabilizačními systémy často rozhoduje o tom, zda vzniká potenciál, nebo přetížení.
Vysoká intenzita + oslabená regulace = vnitřní napětí
Přetížení nevzniká pouze kvůli jednomu silnému podnětu. Často se vytváří postupně, když psychický systém přijímá více informací, emocí a vztahových signálů, než dokáže průběžně zpracovat. Rozhodující není samotná citlivost, ale dlouhodobý nepoměr mezi intenzitou a dostupnou kapacitou regulace.
Obtíže vznikají ve chvíli, kdy není dostatek prostoru pro rozlišení podnětů, zpracování emocí, obnovení tělesné rovnováhy a uzavření otevřených psychických procesů. To, co nebylo integrováno, zůstává aktivní a přidává se k další přicházející stimulaci.
Systém zachytí více smyslových, emočních, vztahových a významových podnětů než okolí.
Zachycené podněty vyvolají výraznější psychickou nebo tělesnou odezvu, která odeznívá pomaleji.
Podněty se dále analyzují, propojují a vracejí, aniž by dostaly jasný význam nebo závěr.
Další stimulace přichází dříve, než se systém stihne stabilizovat, a napětí se začne kumulovat.
Signály se mohou objevovat v těle, emocích, myšlení, chování i ve vztazích. Čím dříve je rozpoznáme, tím menší zásah je obvykle potřeba k obnovení rovnováhy.
Napětí, únava, poruchy spánku, přecitlivělost na světlo a zvuk, bolesti nebo potřeba úplného klidu.
Podrážděnost, plačtivost, úzkost, rychlé zahlcení nebo neobvykle silná reakce na drobné podněty.
Neustálé analyzování, neschopnost uzavřít téma, zahlcení možnostmi a obtížnější rozhodování.
Potřeba stáhnout se, zvýšená citlivost na tón a odmítnutí, konflikty nebo přebírání emocí okolí.
Střídání vysokého nasazení s úplným vyčerpáním, odkládání úkolů a ztráta schopnosti prioritizovat.
Kompulzivní kontrola prostředí, únik do obrazovek, přejídání, nadměrná práce nebo jiné způsoby rychlého utlumení.
Je to informace, že současný poměr mezi množstvím podnětů, intenzitou aktivace a možnostmi regenerace není dlouhodobě udržitelný. Řešením proto není odstranit citlivost, ale zvýšit schopnost rozlišovat, regulovat, chránit hranice a vytvářet vhodnější podmínky pro fungování.
Pojem hypersenzitivita bývá používán velmi široce. Někdy označuje hluboké zpracování podnětů, jindy přetížení, emocionalitu nebo psychické obtíže. Pro přesné porozumění je potřeba oddělit samotnou citlivost od jejích možných projevů, důsledků a souběžných potíží.
Popisuje způsob, jakým psychický a nervový systém zachycuje, zpracovává a významově organizuje podněty. Sama o sobě neurčuje, zda bude fungování stabilní, zda vzniknou psychické obtíže ani jak se bude osobnost chovat v konkrétní situaci.
Silnější reakce neznamená menší odolnost. Psychický systém může pouze zpracovávat větší množství informací nebo na ně reagovat ve vyšší intenzitě. Odolnost se ukazuje v tom, jak s touto intenzitou dokážeme zacházet.
Hypersenzitivita se nemusí projevovat viditelnými emocemi. Může mít smyslovou, vztahovou, kognitivní, imaginativní nebo tělesnou podobu. Některé projevy mohou být velmi nenápadné.
Introverze popisuje především způsob čerpání energie a vztah k sociální stimulaci. Citlivost může být přítomna u introvertního i extrovertního způsobu fungování.
Zachytit emoce druhých neznamená vždy správně je pochopit. Vysoká citlivost může zvyšovat vnímání vztahových signálů, ale přesnost jejich interpretace závisí na zkušenosti a sebeuvědomování.
Úzkost může zvýšit ostražitost, citlivost na ohrožení a sledování okolí. Hypersenzitivita však může být přítomna i bez úzkostného prožívání. Obě oblasti se mohou překrývat, ale nejsou totožné.
Únava, zahlcení, obtížné soustředění nebo vztahová citlivost mohou mít více příčin. Přisoudit každý problém hypersenzitivitě může zakrýt jiné důležité souvislosti a skutečné potřeby.
Zvýšená citlivost může existovat současně s úzkostí, dlouhodobým stresem, traumatickou zkušeností, poruchami pozornosti, odlišným smyslovým zpracováním nebo jinými psychickými a neurologickými charakteristikami. Jedna oblast nevylučuje druhou a samotný seznam příznaků nestačí k přesnému rozlišení.
Přesné porozumění nevychází z nálepky, ale ze souvislostí celého systému.
Cílem není stát se méně citlivými. Smyslem je vytvořit takovou vnitřní strukturu, která dokáže větší množství podnětů rozpoznat, zpracovat a využít. Citlivost se stává potenciálem tehdy, když ji osobnost dokáže vědomě řídit a propojit s hodnotami, hranicemi a jednáním.
Neintegrovaná citlivost může vytvářet zahlcení, pochybnosti, potřebu úniku a dlouhodobou obranu před světem. Integrovaná citlivost naopak rozšiřuje schopnost vnímat souvislosti, zachytit jemné změny, tvořit přesnější význam a reagovat způsobem, který odpovídá situaci i vlastním hodnotám.
Naučit se rozlišovat, co právě vnímáme, odkud podnět přichází a co v psychickém systému aktivuje. Bez rozlišení se jednotlivé signály slévají do neurčitého napětí.
Vytvářet prostor mezi podnětem a reakcí, snižovat nadměrnou aktivaci a vědomě pracovat s tělem, pozorností, emocemi a tempem.
Nastavit hranice, vybírat vhodné prostředí a přestat považovat nepřetržitou dostupnost za důkaz hodnoty. Ochrana kapacity není slabost, ale podmínka stability.
Převést hloubku vnímání do konkrétní tvorby, vztahové přesnosti, rozhodování nebo služby. Potenciál se naplňuje až ve chvíli, kdy získá skutečnou podobu.
Vzniká propojením citlivosti, excitability, komplexního myšlení, sebeuvědomování a schopnosti vědomě jednat. Teprve jejich vzájemná integrace rozhoduje, zda intenzita zůstane zdrojem vnitřního tlaku, nebo se promění v tvořivost, vztahovou hloubku, morální citlivost a smysluplné naplnění.
Obecné označení hypersenzitivity může přinést úlevu a první porozumění. Samo o sobě však neukáže, proč se citlivost u každého psychického systému projevuje jinak. Potřebujeme zjistit, jak souvisí s talenty, hodnotami, sebeřízením, vnitřní stabilitou a způsobem naplňování potenciálu.
Dva psychické systémy mohou zachycovat podobné množství podnětů, ale jejich každodenní fungování může být zcela odlišné. Rozdíl vytváří způsob regulace, stav vnitřních systémů, přirozené talenty, hodnotové priority a schopnost převést intenzitu do jednání.
Jak rychle, silně, široce a dlouho psychický systém reaguje. Nejen kolik zachytíme, ale jak výrazně nás podněty aktivují.
Jak podněty propojujeme, jaké významy jim přisuzujeme a jak dlouho zůstávají součástí vnitřního zpracování.
Ve kterých oblastech se citlivost propojuje s přirozenými schopnostmi. Jinak se projeví v tvorbě, vztazích, logice, těle nebo imaginaci.
Jak dokážeme pracovat s emocemi, pozorností, hranicemi, impulzy a každodenními návyky. Právě zde se rozhoduje o stabilitě.
Co považujeme za důležité, kde vnímáme vnitřní rozpor a které situace aktivují morální, vztahovou nebo existenciální citlivost.
Zda citlivost zůstává pouze v podobě vnitřního prožitku, nebo se proměňuje v konkrétní tvorbu, rozhodování a smysluplné jednání.
Nezařadí nás do jednoho typu. Propojí přirozené talenty, vnitřní citlivost, hodnoty, sebeřízení a rozvojový potenciál. Výsledkem je mapa souvislostí, podle které lze pochopit, kde vzniká napětí a o co se můžeme při dalším rozvoji opřít.
Někdy už delší dobu cítíme, že podněty zachycujeme intenzivněji, hlouběji nebo v jemnějších souvislostech než okolí. Přesto nemusí být jasné, zda jde především o vysokou citlivost, dlouhodobé přetížení, nebo kombinaci více vnitřních faktorů.
Test pomůže rozlišit několik oblastí, které se pod pojmem hypersenzitivita často slévají. Nezůstane pouze u otázky, zda jsme citliví, ale ukáže, ve kterých vrstvách se zvýšená citlivost projevuje nejvýrazněji.
Pomůže zjistit, zda se u nás objevuje zvýšená citlivost a ve kterých oblastech je nejvýraznější. Je vhodný jako rychlý vstup do tématu.
Propojí citlivost s talenty, hodnotami, sebeřízením, vnitřní stabilitou a rozvojovým potenciálem. Ukáže souvislosti, které jednoduchý test zachytit nedokáže.
Hypersenzitivita bývá popisována mnoha různými způsoby. Proto je důležité rozlišit, co může přinést první orientaci a kde už je potřeba podívat se na širší souvislosti celé osobnosti. Jedna odpověď nebo jedno skóre nikdy nevysvětlí celý vnitřní systém.
Typické bývá zachycování jemnějších změn, silnější reakce na smyslové nebo vztahové podněty, hlubší zpracování zkušeností a delší doba potřebná k jejich uzavření.
Důležitý však není jeden jednotlivý projev, ale opakující se vzorec napříč různými situacemi. První orientaci může nabídnout test hypersenzitivity, přesnější porozumění vyžaduje širší mapu souvislostí.
Ne. Hypersenzitivita sama o sobě není samostatná psychologická ani psychiatrická diagnóza. Jde o označení způsobu, jakým psychický a nervový systém zachycuje a zpracovává podněty.
Může být součástí stabilního fungování, ale také se může překrývat s dlouhodobým stresem, úzkostí, traumatickou zkušeností nebo jinými oblastmi.
Cílem obvykle není odstranit citlivost. Měnit lze především způsob, jakým s ní zacházíme, jak rychle rozpoznáme přetížení, jak chráníme hranice a jak obnovujeme rovnováhu.
S rozvojem sebeuvědomování, regulace a vhodnějších podmínek se může zásadně změnit její dopad na každodenní život.
Hypersenzitivita popisuje zvýšenou citlivost a hloubku zpracování podnětů. Úzkost souvisí především s pocitem ohrožení, obavami a zvýšenou ostražitostí.
Obě oblasti se mohou vzájemně zesilovat, ale nejsou totožné. Citlivost může existovat bez úzkosti a úzkost se může objevovat i bez výrazné hypersenzitivity.
Zvýšená smyslová citlivost, zahlcení nebo intenzivní reakce se mohou objevovat také u ADHD, autismu nebo jiných neurovývojových charakteristik.
Samotná citlivost však nestačí k potvrzení ani vyloučení žádné diagnózy. Rozlišení musí vždy vycházet z celkového obrazu fungování, vývoje a konkrétních obtíží.
Způsob citlivého zpracování může mít vrozenou složku, jeho konkrétní podoba je však ovlivněna také zkušeností, prostředím, dlouhodobým stresem, vztahy a naučenými způsoby regulace.
V praxi proto obvykle nejde oddělit jednu jedinou příčinu. Důležitější je pochopit, jak současný systém funguje a co mu pomáhá zůstávat stabilní.
Sama o sobě není ani výhodou, ani nevýhodou. Může rozšiřovat vnímání detailů, vztahových změn, významových souvislostí a tvořivých možností.
Bez regulace, hranic a regenerace však stejné nastavení může vést k dlouhodobému zahlcení a vyčerpání.
Test může poskytnout první orientaci a ukázat, ve kterých oblastech se zvýšená citlivost projevuje nejvýrazněji.
Nedokáže však sám vysvětlit, proč se citlivost v konkrétní osobnosti mění v přetížení, napětí nebo potenciál. K tomu je potřeba propojit ji s talenty, hodnotami, sebeřízením a stavem vnitřních systémů.
Odborná pomoc je vhodná, pokud přetížení dlouhodobě omezuje spánek, práci, vztahy, schopnost běžně fungovat nebo se objevují výrazné úzkosti, vyčerpání či jiné psychické obtíže.
V takové situaci není potřeba čekat, až se systém zcela vyčerpá. Test ani mapa osobnosti nenahrazují psychologické, psychiatrické nebo zdravotní vyšetření.
Skutečné porozumění vzniká až ve chvíli, kdy dokážeme propojit množství podnětů, intenzitu reakce, způsob zpracování, vnitřní stabilitu, hodnoty a konkrétní jednání. Právě vztahy mezi těmito vrstvami rozhodují, jak se bude citlivost projevovat v každodenním životě.
Může být přesným zdrojem informací o tom, co psychický systém zachycuje, co potřebuje a kde vzniká dlouhodobý nesoulad. Změna začíná ve chvíli, kdy přestaneme bojovat se samotnou citlivostí a začneme rozumět celé vnitřní konfiguraci.
Nejprve rozpoznat. Potom pochopit. Nakonec vědomě změnit.
Získejte rychlou orientaci v tom, jak silně a v jakých oblastech se zvýšená citlivost projevuje. Výsledek získáte ihned po dokončení.
Propojte citlivost s talenty, hodnotami, sebeřízením a rozvojovým potenciálem. Získejte přesnou mapu vnitřních souvislostí.
Nejde o to cítit méně. Jde o to lépe rozumět tomu, co cítíme, proč to cítíme a co s tím uděláme.